Každé ráno vylézt na kopec na buddhistickou meditaci, poobědvat s mnichy v tibetské kuchyni, odpoledne protáhnout kosti v centru jógy a večer zajít na tibetský čaj s místními. Tři týdny strávené v tibetském exilu.
Krásné a smutné zároveň, takové byly mé pocity, když jsem po téměř měsíci opouštěla tibetský exil v Indii. Do severoindického horského města Dharamsala, respektive do jeho předměstí na úpatí Himalájí známém jako McLeod Ganj, jsem tak trochu zabloudila, když mě nehostinné zimní počasí vyhnalo z Ladaku (#Dharamsala #McLeodGanj #Himaláj). Díky drsným zimám tu touhle dobou na turistu narazíte jen velmi zřídka, což je pro mého cestovatelského ducha největší odměna.
„Hlavní smysl v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, alespoň jim neubližujte.“ - Dalajláma
Aniž bych to tušila, ubytovala jsem se hned vedle paláce, v němž žije Jeho Svatost 14. Dalajláma. Kam dalajláma na jaře roku 1959 uprchnul před čínskými komunisty. Postupně ho následovalo přes sto tisíc dalších tibetských uprchlíků, kde za pomoci indické vlády byla zřízena tibetská exilová vláda (#komunisté #uprchlík).
Dalajlámu jsem sice osobně nepoznala, ale měla jsem jedinečnou možnost seznámit se a povídat si s desítkami Tibeťanů, kteří tu žijí v tibetské komunitě. Někteří se již v exilu narodili, ale většina z nich uprchla před čínským útlakem z rodného Tibetu (#Tibet #Dalajláma). Tibeťané jsou neuvěřitelně chytří a vzdělaní lidé, mají přehled o světě, byť sami nemohou vycestovat z Indie. Dalajláma je vede a neustále nabádá ke vzdělání protože věří, že jedině tak mohou získat svoji rodnou zemi zpět.
Živý buddha nebo bůh?
Dalajláma je pojem, který vyvolává v lidech různé představy. Pro někoho je živý Buddha, neboli pozemské ztělesnění Avalókitéšvary, pro jiné je samotný bůh nebo král. Pro samotného Dalajlámu je však tento titul pouze titulem vyjadřujícím úřad, který zastává. Sám sebe vnímá jako prostého tibetského člověka, který si zvolil dráhu buddhistického mnicha. Jeho hlavní a téměř celoživotní snahou je mírové osvobození Tibetu z područí Číny. Když tato snaha přerostla svůj lokální význam a stala se symbolem za globální dosažení míru, získal Dalajláma v roce 1989 za tyto zásluhy Nobelovu cenu za mír (#buddha #bůh #mnich). Udělení však on sám chápal jako vítězství tibetského lidu a jako mezinárodní uznání takových hodnot, jako je soucítění, odpuštění a láska. Navíc ho naplňovalo radostí, že lidé v mnoha zemích si v tento okamžik uvědomili, že změny dosahované mírovou cestou jsou možné.
Narodil se 6. července 1935 v malé vesničce Tagccher (řvoucí tygr), jako Lhamo Döndub, což doslovně znamená bohyně splňující přání. Byl objeven vyhledávací skupinou díky řadě znamení. Prvním z nich byla záhy natočená hlava jeho předchůdce 13. dalajlamy Thubtän Gjamccho. Z původní pozice na trůnu se jeho hlava stočila směrem k severovýchodu. Krátce na to pak vysoce postavený lama jasně a zřetelně uviděl na hladině posvátného jezera Lhamölhaccho v jižním Tibetu, tibetská písmena A a K. Následně se mu zjevil obraz třípatrového kláštera s tyrkysovými a zlatými střechami a dále cesta vedoucí od něj k hoře. Nakonec spatřil malý domek se zvláštně tvarovanými okapovými žlaby. Lama si odvodil, že vyobrazené písmeno A na hladině jezera zcela jistě přestavuje severovýchodní provincii Amdo. Neprodleně tam byla vypravena vyhledávací skupina vyslaná tibetskou vládou k nalezení nového dalajlamova převtělence. Když její členové dorazili na místo, začali tušit, že jsou na správné stopě. Vztahovalo-li se písmeno A ke slovu, pak usoudili, že písmeno K by mohlo označovat klášter Kumbum, který byl skutečně třípatrový a měl tyrkysové střechy.
„Velké změny začínají jednotlivými lidmi. Základem míru na celém světě je vnitřní klid a mír v srdci každého jednotlivého člověka. Každý z nás může přinést svůj vklad.“ - Dalajláma
Netrvalo dlouho a dopátrali se tak k hoře a domu se zvláštními žlaby, který patřil rodičům malého, v té době ani ne tříletého, chlapce jménem Lhamo Dóndubovi. Po několika dalších prověrkách byl v chlapci rozpoznám převtělený dalajlama. Chlapec byl následně odvezen do Lhasy (#Lhasa), kde se mu dostalo patřičné přípravy pro výkon tohoto poslání. V roce 1939 byl chlapec prohlášen za duchovního vůdce tibetského lidu a o rok později, 22. února 1940, oficiálně uveden do funkce.
Indický exil
Na počátku roku 1959 proběhly v Tibetu tradiční oslavy Mönlam, při kterých měl Dalajlama složit závěrečné náboženské zkoušky. Tyto zkoušky se skládaly ze série náboženských debat a měly završit jeho dvacetileté studium buddhismu. Dalajlama je úspěšně absolvoval získáním titulu geše (doktora buddhistických věd). V téže době už čínské úřady vybudovaly v Tibetu mnoho vojenských základen a situace v celém Tibetu se stále více zhoršovala (#buddhismus #exil). Dalajlama dostal pozvání od čínských úřadů, aby se zúčastnil vystoupení čínského tanečního sboru, konané na čínské vojenské základně ve Lhase. Pozvání však bylo podmíněno tím, že Dalajlama na představení nesmí být doprovázen žádným ze svých osobních stráží ani vojáků, což bylo zcela v rozporu s tibetskou tradicí.
Tato zpráva se rychle rozšířila mezi tibetský lid, který s obavou možného plánovaného únosu Dalajlamy, začal pořádat ve Lhase masové demonstrace. Tyto demonstrace postupně přerostli v otevřený konflikt a dne 17. března 1959 začala čínská armáda s palbou na palác Norbulingka. V tento den bylo Dalajlamovi doporučeno Tibet ihned opustit. V deset hodin večer téhož dne se tak Dalajlama v přestrojení vydal na svou dlouhou cestu do Indie. Zhruba za tři týdny po opuštění Lhasy dorazil společně se členy tibetské vlády a nejbližší rodinou do exilu v Indii.
„Tibetský stát se nachází mezi dvěma velmoci světa, Indií a Čínou. Dobré vztahy mezi těmito mocnostmi jsou klíčové pro světový mír. Tibet hraje důležitou roli.“ - Dalajláma
V dalších měsících ho následovali tisíce tibetských uprchlíků. V Indii tak byl zřízen Centrální výbor pro materiální výpomoc, jenž koordinoval mezinárodní dobročinnou pomoc. Pro zachování tibetské kultury byly zřízeny samostatné školy a tím vznikla tzv. Společnost pro tibetské vzdělání, financovaná indickou vládou. Dalajláma krátce po příjezdu do Indie jmenoval exilovou vládu a zahájil celou řadu demokratických změn. Tato tibetská vláda působila nejdříve první rok v Mansurí, a poté byla přesunuta do města Dharamsala v indickém státě Himáčalpradéš, kde sídlí spolu se čtrnáctým Dalajlamou dodnes.
Bude Dalajláma poslední držitel titulu?
Budoucnost Tibetu je nejistá. Možná díky opakovaným hlášením ze strany Číny, že následujícího duchovního vůdce si vybere Peking sám, se v roce 2014 Dalajláma nechal slyšet, že jestli bude titul duchovního vůdce pokračovat, závisí pouze na vůli tibetského lidu. Čímž tak prvně připustil, že by mohl být posledním dalajlamou.
„Nedopusť, aby chování jiných ničilo tvůj vnitřní mír.“ - Dalajláma
Jeho role už dávno není politická, nestojí v čele žádného státu ani ekonomiky, přesto je uznáván jako světový vůdce a ikonická osobnost mírového hnutí a svobody. Na to bychom neměli zapomínat a stejně tak jako Tibeťané vědí velmi mnoho o naší malé české zemi, mějme i my alespoň minimální povědomí o životě Tibeťanů. Prostého lidu, který nikdy nepřestane věřit v znovuzískání Tibetu.
