Které mám už dnes dávno vybrané, takže co teď? 

 

Otočím to, budu po zbytek života dělat jen to, co mě baví. Nuže když to vezmu takhle pěkně od konce, tak v téhle době vzniklo studio Yoga4everybody a vše s ním spojené.

Blog, na který jste právě zabrousili, je o dobrodružstvích, o plánech a také neplánech, tedy o radách i velmi silných autentických zážitcích z cest po celém světě. Samozřejmě je o józe a o tom, co jóga je, jak mě obohatila a proč vzniklo studio Yoga4everybody. Najdete tu všechny možné rady, tipy a návody, jak s jógou začít, na co si dát pozor a věci, o kterých se nahlas nemluví.

 

Hlavně je tohle místo o životě. O vás a o nás, možná trochu o mně, ale nejčastěji o pohledu na svět. Bez soudů a bez předsudků, bez rozhodování, co je čisté, nebo špinavé - prostě o světě jako takovém tak, jak ho můžeme vnímat teď a tady.

​

A kdo že to tedy jsem?

 

Narodila jsem se na maloměstě v srdci Krušných hor Aleně a Milanovi. Táta mi dal do života neuvěřitelně velké srdce, lidskost a laskavost, která mi pomáhá vidět svět prostě a pomáhat tam, kde je potřeba. Od mámy jsem dostala dávku houževnatosti a píle dotáhnout věci do zdárného konce, ať to stojí co to stojí. Vesmír mi pak nadělil nebát se nového a neznámého. Povolil mi kolečko sebezáchovy a posílil mou intuici. Nezapomněl ani na citlivost a empatii, a z tohohle bláznivého koktejlu jsem vznikla já, Katka Prýmková.

 

Holka, co se poprvé vydala do světa na zkušenou v 19 letech, bez znalosti cizí řeči a jak jinak, bez plánu. Za pár měsíců jsem byla zpátky s brekem a bez peněz volajíc po bezpečí domova. Nicméně, první nádech světa byl tak silný, že se mu nedalo odolat. Následovaly kratší výpravy do neznáma v rámci ročních dovolených. Opět se potvrzovalo, že alespoň se základy cizí řeči to nepůjde a tak se zrodil první zásadní moment mého života. 

 

Čímž byla cesta k protinožcům. Jedna velká párty, kdy čekáš každý týden na páteční výplatu, abys ji pořádně roztočil. Takový můj studentský věk, dalo by se říct. Po měsících strávených v Austrálii už bylo snadné najít práci snů zpátky v Praze. Jenže pak mi řekli, že budu mít jen ty 4 týdny dovolené v roce. Všechny cesty se zúžily pouze na krátké výlety v rámci plánovaného volna. Až se zrodil můj druhý velký moment, kdy jsem po návštěvě Indie nemohla pustit myšlenku odjet zpět, sama a na co nejdelší dobu to půjde. V té době, vlastně jako vždycky, jsem neměla naspořené žádné peníze na dlouhé cestování. A tak jsem spustila mini bazárek à laKáča a postupně rozprodávala všechny věci, které jsem několik let pečlivě střádala. Především těžce se mi loučilo s domácí výbavou jako je sušák na prádlo, žehlička, kávovar a spousty dalších nesmyslů, které jsem za všechny ty Vánoce a narozeniny nahromadila.

 

Když se mi podařilo naspořit dnes neuvěřitelně úsměvnou částku a nezbylo mi už vlastně nic jen ten batoh a pár věcí co se do něj vešlo, byla jsem připravená vydat se na cestu. Ta měla jasnou jen první zastávku a tou byla Indie. Ostatní bylo tak otevřené, jako mé srdce. Bylo to skvělé a osvobozující, velká cesta do neznáma. Na účtu pár tisíc, na zádech celý můj majetek a hlava čistá jako nikdy předtím. 

 

Na cestě jsem byla bezmála tři roky. 

 

Za tu dobu jsem projela část Indie, znovu se dokonce dvakrát vrátila do Austrálie, projela jsem všechny země jihovýchodní Asie, rok žila na Maledivách, nějakou dobu v Irsku. Občas jsem se zastavila obejmout mé nejbližší v Čechách a ze všeho nejvíc mě obohatila cesta Barmou a Filipínami, na kterou jsem byla připravená jen koupenou zpáteční letenkou. Znovu mi tyhle země připomněly jak krásné je, když necháš věci plynout jen tak, ať jsou, a žiješ si svojí kouzelnou životní pohádku.

 

O tom všem  je tenhle blog, o uvolnění i dobrodružství. 

 

Přeji příjemné čtení.

 

Ahoj, 

Katka