Good morning India

Aktualizace: 1. lis 2019

Je 4:45 ráno, budí mě všudy přítomný lynoucí se zpěv z okolních chrámů. Využiji toho a vyrážím do školy o něco dříve než obvykle. Mohu se tak pomalu brouzdat liduprázdnými uličkami a nahlížet do probouzejících se příbytků. Miluji tu poklidnou ranní atmosféru, kdy celé město ještě spí. Pomalu docházím k poslednímu rozcestí, kde mě vůně masaly čaje přitáhne až k domku na konci cesty. Tuto vůni po chvíli ještě doplní radostný mužský zpěv. Na chvíli se zastavím a zaposlouchám se. Představím si české domácnosti jak si v 5:15 hlava rodiny před odchodem do práce vesele prozpěvuje. :D


Do školy docházím, jako první nadšenec… rozkládám podložku a připravuji si pásky, bločky a další pomůcky tak, aby mě už nic nevyrušilo po celé nadcházející se dvě hodiny. Mezitím už dorážejí kolegové jógíni, kteří neztrácejí čas přípravou pomůcek a rovnou začínají s rozcvičováním a protahováním se. Chvíli to tu vypadá jako před atletickými závody. Do odstartování však zbývá ještě necelých 10 minut a tak vychytrale volím cestu s co nejmenším úbytkem energie a ulehám na záda do šávásány. Úplně se ale neuvolním při představě, že by mě mohl najít učitel na podložce, jak se odevzdávám snění ve chvílích, kdy ostatní zpívají zahajující mantru. S úderem šesté učitel předzpívá vždy 2-3 verše a my jej hromadně opětujeme. Od této chvíle si už cvičí každý sám….

Po prvních minutách si začínám myslet, že mě v noci opakovaně přejížděli parním válcem. Každý pohyb je bolestivý, svaly zatuhlé, dobíhá mě pocit, že jsem zase na začátku. Přesto setrvávám a pokračuji ve cvičení. S dalšími minutami začíná přicházet úleva a s ní už se do mého těla uvolnily první endorfiny. Je zpátky ten pocit, že už nikdy nechci dělat nic jiného. :)


To že je mé tělo dostatečné zahřáté poznávám velice snadno, neboť stojím doslova v kaluži vlastního potu. Zde přichází má první krize, v podání žízně. Vzpomínám si ale na první den, kdy jsem se pokusila jen trochu smočit rty… učitel ke mě přistoupil se slovy: “Zapoj dech Udždžají a zapomeň na pití”.

Udždžají je jednou ze tří technik aštánga jógy. V praxi to znamená mírné zúžení hlasivkové štěrbiny v horní části hrtanu přivřením hrtanové příklopky. Tím, že dojde k vědomému přivření této příklopky, prodlouží se dýchání a v hrdle vznikne jemný syčivý zvuk.


V aštánga józe jsou pozice vždy stejné ve stejném pořadí, kdyby náhodou jsme na některou zapomněli máme pomocnou kartičku, kterou přikládám pokud byste si chtěli také vyzkoušet. Je důležité v každé z poloh setrvat přesně pět dechů. Vždy se střídá pravá a levá strana. Tam kde je vyznačena tzv. ležatá 8 znamená provedení vinjásy (což je první řádek nebo-li SN-A, vždy s doskoky). Od pozic v sedě pak poloviční vinjása, kdy začínáte a končíte v tureckém sedu.

Další krizi pak pociťuji v rotacích , kdy mi k propletení prstů chybí cca půl metru. Pro učitele je to, ale jednoduché kouzlo. Zatáhne tady, zatlačí tamhle, když se náhodou chci bránit, sedne si na mě! A hele mám hned o půl metru delší ruce! V tu chvíli se ale mé udždžájí mění na o pomoc naříkající hlásek. Když mě vrátí zpět, hned zděšeně kontroluji ruce, zda se mi vrátily do původní délky. Nakonec vše dobře dopadá a krátce před 8 hodinou ranní po odcvičení kompletní sestavy primary series zpívám závěrečnou mantru. Takto ve stejném duchu cvičení pokračuje každé ráno, kromě neděle která je věnována zaslouženému odpočinku. 

107 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
  • Facebook Yoga4everybody
  • Instagram Yoga4everybody
  • YouTube Yoga4everybody
  • Pinterest Yoga4everybody

Copyright © 2021 Yoga4Everybody. Všechna práva vyhrazena.