Kupodivu po probdělé noci se cítím fit, dávám si svou 126stou sprchu a s lehkým vzrušením se těším na společnou lekci. Spolubydlící se se mnou loučí se slovy, že vyráží napřed, jelikož pozdní příchod je neakceptovatelný... V tu chvíli ještě netuším, že mě hodlá zamknout z venku pokoje. Po pár minutách s jógamatkou v ruce začínám chápat, že to buhužel není vtip a tak v lehké panice hledám telefon na Anila. Vzal to hurá, hned mu vysvětluji situaci a doufám, že mě brzy z pokoje vysvopodí. Doslova běžím do asi 15 minut vzdálené třídy a cestou přemýšlím, jak tohle vysvětlím učiteli, pak jak se pomstím spolubydlící a tajně doufám, že se nezapíšu jako černá ovce třídy. :)
Ve třídě nás je asi šest, učitel mě vyzývá, abych začala mantrou a následně se zahřála 5x pozdravem slunci A a následně 5x pozdravem slunci B. Po třech kolech si připadám, že jsem na HOT józe s tím rozdílem, že se potím 100x víc a ještě mě u toho žerou komáři. Když jedu desáté kolo nemohu už se zbavit myšlenky, že to mám za ten pozdní příchod. Rozhlédnu se kolem, vedle praktikuje mladý asi 16letý Ind. Nemá na sobě ani kapku potu ani náznak únavy… Všichni tak krásně a ladně praktikují…Uff, snad je to jen ten první den a já se brzy aklimatizuji!
Následuje pak ještě hodina a půl cvičení, každý praktikujeme podle sebe, v každé z asán setrváme 5 dechů a mezi jednotlivými asánami vždy proběhne 1x vinjása. Učitel pouze dohlíží na správné provedení, případně se nás snaží napravovat. Občas i na můj vkus dost násilně. :) Na konci si pak zazpíváme mantru a každý si jde po svém. Já se vydala rovnou na tu nejlepší “indickou” snídani - masala tea a banana pancakes. Jak jsem pochopila, pro příštích několik dní budu potřebovat hodně sil a sebe zapření a tak dnešní den věnuji relaxaci a vyrážím směr pláž.
Po pár hodinách… zjišťuji, že jsem se opět nechala napálit nebo spíše spálit a první sluníčko si přetrpím v podání rudě zbarvené kůže. Po návratu na pokoj mě začíná dohánět úporná bolest hlavy, pocit na zvracení a taky mám pocit, že se oteplilo alespoň na 60 °C. “Je to úpal!”, upozorňuje mě spolubydlící a podává mi žlutavou páchnoucí mast (podobná zkaženému máslu), to ti pomůže. Začíná mi být dost zle na to, abych se na cokoliv vyptávala, a tak ji aplikuji. Po chvíli se dostaví opravdu úleva, zázrak v podání ayurvedy. Bohužel jen s krátkodobým ulevujícím účinkem. Pak už vyrážím na večerní meditaci. Učitel nám vysvětlí, že tu budeme dnes provádět ve stoje, formou zvuků v dvou minutových intervalech se zaměřením na jednotlivé čakry. Jedenkrát od kořenové čakry tedy ze zdola nahoru a následně od korunní zpět dolů. To celé v samasthiti, čili ve stoje a následně pak v lotosovém sedu to samé. Rychle počítám… 7 čaker, krát 2 minuty, 14 minut krát dva. Trochu se bojím, zda v tomto stavu vydřím stát půl hodiny bez hnutí. Nakonec se už zaposlouchávám do jednotlivých zvuků a snažím se na nic nemyslet. Celá hodina utekla hrozně rychle a já cítím velkou úlevu.
